O D D Í L O V É   A K C E

Táborová Akademie - Račí potok Je to asi oddílová kletba a nebo nám není Račí potok souzen. Kdykoliv jsme na Račák před táborem jeli (bylo to celkem 3x), tak nám pokaždé pršelo. To nás mělo varovat. Ale každý měl před očima vidinu krásných šestnácti dnů zalitých sluncem, provoněných lesem a radostí. Ale minuta za minutou se pomalu blížila těžká životní zkouška našeho oddílu, při kterém byl tábor dešťů 98 a MASH 2000 jen promočeným víkendem. Ale vše po pořádku. Tábořiště na Račím potoce je velice pěkné a podobné Andělskému údolí. Na jedné straně potok a na druhé smíšený les, dějiště většiny her a soutěží. Každý se tu hned začat cítit jako doma. I když jsme měli tábor pronajatý od T.O.Slunovratu, přesto byly první dny pracovní. Bylo potřeba postavit ještě pár stanů pro vedoucí. Nařezat dřevo do kuchyně a další podobné pracovní činnosti, bez kterých se žádný tábor neobejde. Během prvních dnů do tábora ještě dojíždělo pár vedoucích a rádců (Jožka, Evik, Petra a zdravotnice Zuzka), kteří nemohli nastoupit první den. Celotáborová hra se rozjíždí, body do tabulek přibývají a vychází první číslo táborového Bu.Báčka. Všem chutná táborová strava a naše kuchařka Lenka uvaří, co nám na očích uvidí. Proto se kuchyně s jídelnou stávají centrem celého tábora. Každý táborník si v poledním klidu šije svoji e-mailovou schránku na poštu. To mě velice překvapilo, že všichni si s ní vyhrají, každá schránka je jiná, jedna hezčí než druhá. Je vidět, že to šily šikovné ruce. A už se táborová internetová pošta rozjíždí. Ráno všichni běží na rozcvičku jen v plavkách a koupou se v potoce. Služby se střídají a noční hlídky hlídají. Kdo si hraje nezlobí. Her je hodně. Bylo slunečno a všechny čety pobíhají po náměstíčku jen v plavkách a plní úkoly ve vodním víceboji. Poslední den s krásným počasí. V noci se zatahuje, hvězdy mizí za mraky. Ráno se každý probouzí do mokrého dne, prší. Rychlá kontrola stanů, jestli do nich neteče. Jsou v pořádku, jen malorky mě trochu trápí, tvoří se na nich kapsy a voda začíná prosakovat. V noci pak přichází velký liják a kluky musíme z jejich malorky evakuovat do zdravoťáku. Hned po přesunu se jejich stan pod náporem vody bortí. No nazdar kukačky. Celou noc s Radarem bdíme a vyléváme vodu z kapes i z jídelny a kuchyně. Na táborovém náměstíčku je už jedna velká kaluž. Ráno přestalo pršet. Všichni jsou v pohodě. Klukům sušíme spacáky a věci. Přes jejich chlapeckou a dívčí malorku přehazujeme velkou plachtu. Stany pořádně vypínáme. Občas zase prší. Dozvídáme se o přicházejících přívalových bouřkách. Tábor běží dál., ale je mokro. Následující den, začíná opět pršet, nebo spíše lejt. Jsou to provazy vody. Přes tábor se tvoří znovu velká kaluž. Voda v potoce stoupá. Noční služba Jožka nehlídá jen tábor ale i potok. Přes plac už teče řeka. Jožka mě informuje o stavu vody. Potok stále stoupá. Ráno se dozvídám, že z potraviňáku uplavalo pár várnic i se zbytkem rajské, taková škoda - té rajské. Volají rodiče jestli jsme v pořádku. V okolních vesnicích a městech jsou vyhlášeny povodňové stupně. Potok stále stoupá. Na place je spousta vody a blata. Někteří navrhují bahenní bitvy. Není to špatný nápad, ale radši ne. Naše zdravotnice Zuzka je členem civilní obrany a hned telefonicky domlouvá na krizovém štábu naši případnou evakuaci. Potom informuje dolní tábor o případné evakuaci táborů. Potom se celý tábor připravuje na útěk. Všichni jsou v pohotovostním stavu. Někteří dobrovolníci v největším lijáku čistí potok, aby se nedělaly přírodní hráze. Nejvíce se hlídá potraviňák. Večer přestalo pršet. Největší nápor jsme zatím přečkali. Chybělo jen pár centimetrů a už jsme plavali. Je volno. Snad každý opustil tábor a šel se projít proti proudu. Musela to bejt pěkná čína. Všichni jsou pořád v humoru. Následující den se odklízejí následky velké vody. Vypůjčili jsme si z dědiny kolečka a další nářadí a odklízeli bláto z tábora. Jiní nosili z lesa dřevo na výrobu lávek, abychom se vůbec od stanů dostali k jídelně a kuchyni. Blíží se návštěvní den. Snad se rodiče nezhrozí. V neděli dopoledne se jdeme podívat do Losin na jejich oslavu 650 let od vzniku obce. Spoustu stánků s cukrovinky, hračkami a vším možným. Na nádraží jsme si počkali na příjezd historického vlaku tažený parní lokomotivou 646.202. Odpoledne přijíždějí rodiče. Dovezli spoustu dobrot, buchty, koláče a melouny. Ani se nezhrozili, když uviděli tábor plný bahna. Opět začíná drobně pršet. Už jsme zvyklí, říkají všichni. Následující dny stále prší. Ale i v tomto deštivém počasí program probíhá. Voda opadává, už si říkáme, že je to všechno za námi. Ale v noci opět velká průtrž mračen. Tentokráte to odnesl stan vedoucích. Stalo se z něho malé koupaliště. Potok si opět našel cestu přes tábor, ale už to nepozorujeme jako velkou katastrofu. Už to jaksi patřilo k našemu táboru. Ke konci tábora už občas svítí slunce. Napětí při soubojích čet v CTH se stupňuje. Vyhrát může jen jeden. Všechno jsme zvládli, všechno přežili. Žádné vážné onemocnění nebyly, snad až na Bětku, která nás v polovině opustila a zmrzačené vedoucí. Je to snad zákon schválnosti, ale v den bourání a odjezdu z tábora slunce svítí a pálí, jako by se snažilo dohnat těch několik dnů. Když teď nad tím přemýšlím, není proklet nejen Račí potok, ale i Samota a Andělák. Již první tábor (Andělák) v roce 97 byl kvůli povodním odsunut o měsíc (na Samotu). Pak Tábor dešťů 98 na Samotě a MASH 2000 na Anděláku. Snad jen tábor na Ranči Stříbrné říčky byl vyjímkou. Že by? Strejda Vláček