O D D Í L O V É   A K C E

Ve světě Středozemě. Letošní, již pátý oddílový tábor, byl po třech letech opět na Ranči Stříbrné říčky. Malý tábor hned u lesní cesty. Asi našim požadavkům vyhovuje nejlépe a co se počasí týče, to nám letos přálo, než na Račím potoce a Anděláku. Celá Celotáborová hra se nesla v duchu Pána prstenů. Tedy abych byl přesnější, hru jsme si upravili podle svého. Na začátku všeho byl objeven deník Výpravy Alwarézovy. Tato výprava se snažila kolem roku 1628 odhalit tajemství prstenu. O pár století později, když byl deník objeven, se vydaly tři skupiny toto tajemství také najít. Postupovali podle zápisků a příhody, které výprava zažila. A stejné překážky potkaly i naše tři odvážné skupiny. Avšak děj z deníku se nemusel přesně vyplnit. Při svých putováních jste potkávali hodné hobity a elfi, zlí Saruman vás uvěznil ve své věži a pořád jste utíkali před záludnými skřety. Některé úkoly byly těžké, až jste si sáhli na dno svých sil. Jiné byly zase jednoduché, ale bylo potřeba u nich používat hlavu. Nejvíce se snad do povědomí nás všech zapsal tábor z lomu a s ním i naši nový kamarádi z Ostravy. Mezi námi není nikdo, kdo by si mezi Ostraváky nenašel nějakého nového kamaráda nebo kamarádku. Někteří z nás jsou s nimi i teď v kontaktu (kdyby nebyl mobil, co bychom asi dělali, že?). Vcelku se nám tábor povedl. Byly tam sice nějaké problémy, někde to skřípalo, ale i tak se vyvedl. Asi nejlepší ze všeho byla kuchyně. Tak dobré jídla, co jsme tam měli, nám i v lomu záviděli. Taky jsme měli nejlepší kuchařku Leničku, která nám uvařila ty spousty dobrot. Ale kdyby ji Andrejka potřebné věci nekoupila, asi bychom hladověli. A nebýt Radara, tak nám nikdo tábor neodvezl. Kdyby Jožka nezajistil dřevo, nebylo by na čem vařit. Teď si přestavte, co bychom dělali, kdyby nám nepřijela Mikádo, Moucha a Luke, kdo by se o Vás staral. To bych na Vás byl sám a si bych se z toho picnul (jak by řekl náš Daneček) Co asi zůstane v našich vzpomínkách, tak útěk ze Sarumanovy věže. Tady se někteří opravdu předvedli. Žádná četa nenechala nikoho na holičkách, nikdo nemusel být obětován. Také se předvedla vaše tvořivost při stavbách různých plavidel, povozů a domečků v Hobitíně. Ještě teď jsou domečky dokonalé a pevné. Asi nejvíce by nám o táboře řekly Vaše táborové kroniky. V nich je zapsáno vše. Škoda jen, že jsme si moc neužili našeho skvělého bazénku u tábora. Sice při stavění tábora byl hojně navštěvován, pak už mu taková pozornost věnovaná nebyla. Za to na Moravě jsme se pořádně vyřádili. Zde někdo vymyslel tak zvané STEREO, stříkalo se na jedince ze všech stran a dotyčný jedinec byl tak dokonale umytý, že ani sprcha tohle neumí. Po naplněném dni byl spánek pro všechny úlevou a nabráním nových sil. Snad jen noční hlídky byly takovým zpestřením, i když jste hlídali co třetí noc. Avšak při jedné z nich se hlídači vyznamenali, když odhalili plíživý útok vetřelců. Zato jiné hlídce ukradli nástěnku a procházeli se po place. To však bývá na každém našem táboře. Bez toho se asi neobejdeme. Bude opravdu na co vzpomínat. S.V. P.S. - příští rok opět se kšefy za týpkem.     Deník Výpravy Alwarezovy 19.7.1628 Celá výprava statečně hory překračuje. Vidina nalezení Prstenu posvátného nás žene dál. Kroky naše pak k jeskyni Morie dorazily a já všem pravil, že hledati znaky obtížné bude a boha Morie si zapamatovat. Velká překážka nás překvapila, když Josifo pochodeň naši zničil. Avšak statečná Amálie poslepu nás k východu z jeskyně dovedla. Jak neskonale šťasten jsem, když vyslyšel jsem slova Burnse a tuto ženu do naší výpravy přizval. Na břehu řeky jsme potom výstroj a výzbroj dohledali a opravili. Obloha temnou barvou se zahalila. Snad nepřízeň počasí nás nepřekvapí. Potom bychom přes údolí přízraků pak pokračovat museli, neboť velká voda by cestu zaplavila. 22.7.1628 Velká voda opravdu navštívila naše tábořiště a pár zásob našich nám vzala. Přesto jsme do Železného pásu dorazili a u známého kouzelníka Sarumana si odpočinuli. Avšak zrádnou lstí nás oklamal a u svých hlavolamů k vězení dohnal. Ó Bože, jak se dostaneme z tohoto zlého místa. Jak zdoláme tuto hlubokou kopku. Až na konec nebohý Fernandéz smrti svojí nám k útěku pomohl. Velký smutek zavál mezi nás a na našeho přítele nezapomeneme. Bohužel cestu další nevíme. A opět to byla statečná Amálie, která kresbou svoji nám ukázala, jak dostat se z tohoto hrozného místa. Snad zanecháme Železný pás daleko za námi, i když velký hněv na nás pořád doléhá. Snad pomoc někde u někoho najdeme. 23.7.1628 Jak roztomilá stvoření jsou tito hobiti. Hraví a veselí. Přivítali nás s otevřenou náručí a poskytli útočiště Ubytovali jsme se v jednom jejich stavení, je sice malé, ale pro potřeby naše plně vyhovující. Ó jaké zajímavé hry hrají. Tolik potřebné energie si naše tělesné schránky načerpaly a silu doplnily. Přesto pořád nad námi visí hrozná hrozba Železného pásu. Asi proto Velký hobit nás varoval, ať pozor si dejme před těmi, kteří kroky naše sledovati budou. Už se k tajemství prstenu blížíme, proto nás Saruman života zbavit chtěl. Josifa strach ovládl, když se dozvěděl, že Klášter mlčenlivých navštívit musíme. 24.7.1628 Chlad, který proudí klášterem nesvědčí našemu zdraví. Jeden z našeho společenstva chřadne. V Klášteře mlčenlivých obtížné pro nás skrývati se bylo, zvlášť když Burns v horečkách trpěl. Zákon kláštera jsme porušili. Jak jen se vykoupíme. Pak opat Ignáciác požádal nás, abychom oheň posvátný z hor Eregionu přinesli. Ovšem cesta náročná pro výpravu to bude. A cestu naši to prodlouží. Avšak vykoupit se musíme. Opat poradil nám, kde oheň hledat. Proti proudu řeky Eregionu až v místa, kde vodopády, jenž se ve stromy proměnily. Rodriges loď opatřil a za svítání opustili jsme chladné stěny kláštera, kde Burns z horeček se zotavuje. 26.7.1628 Konečně oheň posvátný jsme získali. Ale řeka Eregionu daň si svoji vzala. Dva sluhové do řeky padli a smrt svoji nalezli. Nakonec přeci jenom loď ke břehu dorazila a opat Ignáciác poděkoval za oheň, jenž jsme dovezli. Burns rychle se ze své nemoci zotavil a skupina naše na další pouť se vydala. A cesta strastiplná nás čekala a nám za těžko vydat se po ní bylo. Cesty přes Starý hvozd vedly, kde povoz si opatřit musíme a zásoby doplnit. Novou výstroj opatřit. I když výprava naše je o tři členy chudší, přesto v pouti pokračujeme. Tajemství Prstenu nás stále láká. Jen je to čím dál těžší. Už, abychom Lorien navštívili. 29.7.1628 Obchodník ve Starém hvozdu nepříjemný byl. Za vůz, jenž už službu svoji skončil, peníze hříšné chtěl. A smlouvati s ním těžké bylo. Nakonec přeci jenom opouštíme brány osady a pokračujeme po Severní cestě do Lorien. Přesto to cesta snadná nebyla. Špatně jsme odbočili a přes cestu necestu jeli. Kola na voze namáhána byla tak až jedno z nich ukončilo svoji pouť. Oprava zdržela nás. Přestávky pak skřeti využili a ohrožovali naší skupinu. Josifo statečně bránil nás. On nejlepší střelec přeci jen je. Skřeti zbaběle se chovají a do Roklinky z povzdáli nás ohrožují. Elfové - obyvatelé Roklinky, k útěku je pak zahnali. Zde povoz do provozuschopného stavu dáme a pokračovat dál budeme. Legolas, mladík elfů k soutěžím nás pak vyzval a síly prověřit. Pak něco zvláštního se nám přihodilo. Elfové o nás věděli. Jak se k nim zvěsti o výpravě donesly jsme nepochopili až v putice u Pěti křížů zprávu nám zanechal, že ze Sarumanovy cely se Fernandézovi uniknout podařilo a v Lorien očekává nás. Jen jestli poast a lest od Sarumana to není, jak zbavit nás života. Hostinský však dobře popsal pisatele, který se příteli našemu velice podobal. Tak přeci jenom Fernandéz smrt svoji v cele nenašel a později společenstvo naše doplní. Veliká radost nás ovládla. Do Lorien již kousek to je. 1.8.1628 Opustili jsme Roklinku a Elfové nám na Starou mapu jenž cestu nám ukázala do Lorien a cestou hrob našeho předchůdce najdeme. Snad i přítele Fernandéze potkáme. Velké močály byly těžko přístupné jsou a tam velký strach zavál mezi nás, když kříž Olafa nalezen byl. Hrob upraven byl a tichá motlitba pronesena byla za klid duše naší. V Lorien nás také vřele přivítali. Zde žijí lesní elfové, kteří přírodu ctí nade vše. Galadriel nám pak dárek věnovala, jenž si sami musíme najít svým důvtipem a schopnostmi. Jen řekla: až třetí kříž nám ukáže, kde meč posvátný se nalézá. Meč byl opravdu nádherný a zvláštní schopností oplýval. Do modra se změní, když temné síly do jeho blízkosti se dostanou. Hory Mordoru jsou již na dohled. Meč se pomalu mění do modra. Temné síly již se blíží. Na Amon Sul k velké bitvě došlo a ve vezení Mordoru se nalézáme. Cíl na dosah ruky byl a vše je ztraceno. Jen zázrak by pomohl. Ale spíše do chřtánu smrti hledíme. Temný pán Mordoru duše naše změní až se i z nás jeho sluhové stanou. Proč jen tato výprava vznikla, proč jsem jen nechal ohrozit životy přátel. "Já Alwarez prosím za odpuštění nejen boha, ale i ostatní." Slyším jak pán Mordoru a s ním i smrt naše přichází. Snad Burns nebo Amálie zaslechli slabé volání zvenčí. Hlas Fernanadéze to je. Přeci jenom nějaká malá naděje je pro naši záchranu. Rodriges na vysokou římsu leze a praví nám, že náš ztracený přítel klíč od vězení má a hodem nám jej poskytne. Poslední šance se blíží.     Jak špatně se tyto řádky píší. Vše je ztraceno. Ó, proč Rodriges klíč hozený nechytil. Dveře se otevírají a v nich smrt čeká. Bože odpusť…. Alwarez