Celodenní akce pod zemí aneb "Klapka ... Franz podruhé"
Tentokráte se naší skupině povedlo prozkoumat opravdu skoro celé podzemí. Nafotili jsme krásné obrázky a prinesli jsme do podzemních prostor světlo sta svíček. Zajímavostí bylo spousta. Chvílemi lezeme zapřeni mezi stěnami nad vodní hladinou nebo po čtyřech úzkým tunelem a pak se před námi objeví velký prostor... Země tam dole dýchá svým klidem, tichem a mírem, jen jedinný nezastavitelný život tam je stále znatelný VODA! Kape a přináší minerály, které ulpívají na stěnách a stropech, proudí a donáší zvuk někde tam, kam ho může přinést jen člověk nebo netopýr...
Vyrazili jsem vybaveni už skoro jako profesionálové v neděli ráno 22.2.2015 V den ve znamení čtyř dvojek. Asi proto, že jsme jeli se žabákem čtyři a podruhé na to samé místo. Tedy i příjezd po neprotežené cestě návějemi a kolejemi, kdy jen párkrát byl viděn asfalt =o) byl adrenalinový
Stoupáme zasněženou strání neomylně ke vstupu, jakobychom šli po čuchu. Rooman už ten čuch má dostatečně vypracovaný. Zenedlouho prozkoumáváme vedlejší těžební prostory a pak vlézáme do rozsáhlého systému chdeb a tunelů. Dnes nechceme vynechat skoro žádnou chodbu, rádi bychom prozkoumali všechny cesty. Někde jsou tunely široké tak, že lezeme zapřeni mezi stěnami nad vodní hladinou zatopeného dna štoly, nebo po čtyřech úzkým tunelem a pak se před námi objeví velký prostor... Jakobychom byli v nějakém velkém podzemním městě. Spousta uliček a chodeb, náměstí, teras a zídek vyskládyných z kamenů, které vždy mají svůj účel. Dokonce tu mají Metro a jezero s ledovou vodou, také se našli nadšenci naší výpravy, kteří se pokusili osvěžit =o) bylo pak velmi teplo
S Roomanem se věnujeme focení, některé prostory připomínají sloupy uprostřed sálů velkého chrámu.
Dá se říct, že to chrám je. Jsou to podzemní díla která, stála člověka mnoho síly a vůle, to co na vás dýchne tam dole, je pozůstatek doby, ve které se vše dělalo ručně, to si dnes nelze tak jednoduše představit. Je to velký památník.
Kája s Žebákem otloukají strop helmou na každém kroku, no doufám že strop vydrží =o) pořekadlo, že hlavou zeď neprorazíš ji zřejmě nic neříká =o)
Zasatvujeme na svačinku a odpočíváme, terén je někdy velmi členitý a namáhavý.
Země tam dole dýchá svým klidem, tichem a mírem, je dobré se zastavit a poslouchat. Jen jedinný nezastavitelný život tam je stále znatelný VODA! Kape a přináší minerály, které ulpívají na stěnách a stropech, proudí a donáší zvuk někde tam, kam ho může přinést jen člověk nebo netopýr, zvuky kladívek si můžeme jen domyslet... Náteky minerálů za tisíce let vytvoří z techto prostor velké jeskyně.
Na cestě zpět za tunelem Metra v největší komoře zapalujeme sto svíček, tímto světlem ozářené prostory mají svou velikou krásu a jiný charakter. Hlavně z toho pohledu, že v době kdy se tu těžilo, neexistovalo jiné světlo než plamen kahanu.
Kolem třetí hodiny vylézáme zase na denní světlo. Jsme naplněni tmou, obaleni bahnem, omláceni hlavami o strop a zase plni něčeho co se nedá zažít jen tak. Byli jsme 6,5 hodiny pod zemí a na louce po nás zbylo několik hnědých andělíčků, jak jsme se snažili zbavit bahna
Cestou zpět jsem byl přemluven ať jedeme zase přes závěje... Cesta je houpavá a jde velmi jasně poznat, že spíše než autem jedeme na saních =o)
zde je odkaz na fota z akce https://plus.google.com/photos/107513529821120446080/albums/6119065408011728353?banner=pwa6080/albums/6119065408011728353%3Fbanner=pwa
Autor:  DrahošVydáno: 16.3.2015 9:29 Přečteno: 1638x Hodnocení: 1 (hodnoceno 2x) |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk