Škoda jen, že organizátorů bylo dvakrát více než samotných účastníků. Ale ti vůbec nezklamali a předčili mé očekávání.

Já se teď pokusím trošku popsat průběh celé akce tak, jak asi probíhal. U časových údajů berte malou rezervu. Moc často jsem se na hodinky nedíval.

Znovu projíždím celou trasu na kole a hledám místa pro budoucí kontrolní otázky. Celé jsem to projel za necelou hodinku. Tak počítám, že Vám to bude trvat tak dvě a půl hodinky. To jsem ovšem nevěděl, co budou cestou provádět Uni, Téčko, Martin a Kometa. Že hra plná napětí, strachu a různých zvratů se díky nim stala v hodně veselou estrádu, kde se pořád něčemu nebo někomu smějí. (Tak to asi má být)

S Květošem a Evou Koníčkovic čekáme na Radar. Píďala je tu také. Kde ten Radar je

No konečně je tady. Je sám. Cestou se snažím ostatním vysvětlit, jak to asi bude. Moc se mě to nedaří.

V klubovně čeká Kometa, přichází pouze Uni, Téčko a Martin. Odesílá SMSku o počtu účastníků. Potom luští první šifru, která jim říká, že se mají do 20.30 hodin dostat ke křížku na Horní Temenicí. Spěchají na autobus.

Jsem na svém stanovišti. V místě, kde poutníkům dám červeným světlem znamení o směru jejich další cesty a také druhou šifru. To už se ovšem u křížku objevila celá parta a už se světlem dožadují udání směru. Hned píšu SMS Kometě, že ještě není půl a že duchové ještě spí. Kluci se začali modlit.

20.30 - hra začíná.

Červeně na sebe blikáme. Chvíli se přesvědčuji, že opravdu jsou mým směrem. Zapaluji svíčku, připravuji lísteček s šifrou a začíná se u mě projevovat šílená alergická reakce. Třeba to přejde. Bohužel to bylo ještě horší. Zároveň přecházím na další stanoviště. Píšu si s Píďalou. Už se prý nemůže na ně dočkat a je netrpělivej.

Sledovaná skupinka se dostala na další stanoviště. Jejich hovor a smích je hlasitý, takže moje smrkání a kýchání neslyší. Nevím co se tam dělo, ale Radar říkal, že mělo co dělat, aby se ve své skrýši nezačal smát. Po pár minutách je teď už s Radarem znovu sleduji.

Jsme společně zabráni do našeho hovoru, že jsme málem naši sledované skupince šlápli na paty. V cestě byl veliký padlý strom a oni si za ním udělali zastávku. Tak, tak jsme lehli na zem, protože na nás ještě začal svítit měsíc. Ke všemu se ozvalo - hepčík a fffrrrk sssmmmrkkk. Potom dokonce PÍP - PÍP. Mobil. Kometa píše, že asi zabloudili. Kdyby věděla, že jsme deset metrů od nich, asi by se divila. Hned odepisuji, že jdou správně. Po chvilce tedy odcházejí. To byla situace.

Jsou u dalšího stanoviště. Někdo z nich luští a jiný bliká baterkou, jak strhaný. Z protější stráně je světlo opětováno.

Musím zde také uvést, že se skupinka u každé svíčky pěkně dlouho zdržela. Tedy oni se zdržovali všude a pořád vedli samé řeči.

Tak a pokračují dál. K nám se teď přidává i Píďala - strážce tohoto místa. Vyměňujeme si zážitky a také jim smějeme.

U dalšího stanoviště jim opět šlapeme na záda. Ovšem hbitý úskok do škarpy je zachránil od pošlapání. Hepčík, hepčík a frrrr. Po dalších deseti minutách se opět pokračuje dál.

U posledního úkolu se tedy pěkně dlouho zdrželi. Začíná drobně pršet. S Radarem a Píďalou řešíme, jestli pak nepřejdeme do Šumperka do klubovny. Byl to jen návrh a byl zamítnut. To by jinak nebyla žádná trachtace.

Teď se k nám připojili Eva a Květoš. Sdělujeme si získané zížitky a popadáme se za břicho.

Hned na to všechny upozorňuji, že naše sledovaná skupinka sešla z cesty a jdou po jiné. To však nevadí i tato vede k vrcholu. Je sice o něco delší, ale není tak prudká.

Cíle bylo dosaženo. Martin si hraje se svíčkami a ostatní se pořád smějí. Vřelé přivítání obou skupin. Krátké zhodnocení. Potom nás Eva a Květoš opouštějí. Na vrcholu jsme osiřeli. Připravuje bivak (spaní pod širým nebem) a pozdní večeři. Čekáme na půlnoc.

Stali se z nás Evropané. Tak tedy dobrou noc celá Evropo. Trochu tu fouká. Radar hledá vypínač k této klimatizaci. V Šumperku prší, ale u nás svítí měsíc a přímo na naše místo.

Probuzení bylo krásné. Sluníčko svítilo a opeřenci zpívali. Postupně se ostatní soukají ze svých prohřátých spacáků. Snídaně v trávě, tedy na lavičkách. Balíme. Nevím proč, ale kluci si do batohů přibalili i po velikém kameni. Třeba ho chtějí do cancáků, říkáme si s Radarem a pořádně kameny v batožině maskujeme.

Přišli tři staříci a odemkli rozhlednu. Bohužel je rozhledna pro veřejnost zavřená, bude se natírat. U nich jsme si koupili nějaké to pití a tatranku. Potom táhneme dál. Sestupujeme k Čajovce. Začíná se oteplovat a obloha je modrá.

U chaty nikdo není. Opět nesmí chybět foto na střeše chaty a pak vzhůru k vaření. Je to i Cesta statečných a soutěž v kuchařině nesmí chybět. Jen soutěžících je málo. Uni - vařil opět rajskou polévku a Martin s Téčkem fazolovou.

Kolem 13-té hodiny už podruhé balíme a vyrážíme do civilizace. Cestou ostatním vypravuji, co jsme ve zdejších lesích se svým klubem prožil a jak se co jmenovalo.

Opravdu se nám celá akce povedla. Kluci vůbec nezklamali a za to jim patří veliké DÍK. Také děkuji i strážcům slepých hlídek. Evě, Květošovi, Píďalovi, Radarovi a Kometě, že vydržela celou cestu s Unim, Martinem a Téčkem.

S.V.