Zdroj: http://www.tokamaradi.cz/index.php?a=196  •  Vydáno: 13.8.2015 10:11  •  Autor: vlacek

Vodácký tábor - Otava 2015 (2. - 8. 7. )

Opět na vodě, tentokráte jsme sjeli řeku Otavu. Musím říct, že nejen počasí nám přálo, ale i řeka byla úžasná a vodácká parta vynikající....

Vodácký deník - Otava 2015

Kdy: 2. - 8. 7. 2015

Kdo: Háčci

Zadáci:

1. den - Samej vlak a všude horko. (2. 7. 2015)

Špk - Zábřeh - Praha - Plzeň - Horažďovice - Sušice (8:09 - 14:52 hodin)

"Zakempovali" jsme nedaleko nádraží. Našli místečko na postavení stanů, pak pár klacíků na večerní oheň. "Mláďata" se vrhla do vodního toku, aby se trochu zchladila (je totiž dost vedro). Také jsme hráli karty a fazole. V podvečer jsme šli na procházkudo centra. Nedošli jsme tam, v tom horku to bylo dosti daleko, ale koupili jsme si alespoň nanuky a kolem řeky se vraceli do kempu. Kolem 20-té hodiny nám dovezli lodě, sudy, vesty, pádla a vaky. Pak u ohně pějeme. Jiní se jdou ještě jednou zchladit do řeky. Spíme a spíme a spíme až do rána. "Dobrou noc"

Hláška dne: Áďa ve vlaku: "Mami, já jsem to Ty krávo, nevzala"

Kemp - U Nádraží - 89,600 ř.km

2. den - Už se práší za lodí (3. 7. 2015)

Nějak to jede. Ráno všichni brzo vzhůru. Snídaně a pak horor - balení. Jak dostat všechny věci do sudů a loďáků. Ale na konci tábora to už všichni zvládli na výbornou. V 11:00 nasedáme a nějak plujeme. První cvaknutí - loď Šoupačky na 85,600 ř.km na 5 dřevěných prahů. Posádka Hanča a Alča. Prej jsou v panice :-D. Zastavujem v Žichovicích. Máme hlad. Procházíme celou vsí až k hospodě na Růžku. Obědváme kuřížky s branborem nebo hranolkama a zapíjíme točenou limonádou. Skrz zdejší nádraží se vracíme zpět k Otavě a k našim lodím. Tomášovi při naloďování "soudruzi" z Belgie převrhli loď a tak musí vylívat. Ale není jediný kdo "vysává" vodu houbou. Růža má místo "Stříbrné střely" Titanic II. Ale plujeme dál. Před náma jsou 2 jezy, které bravůrně zvládáme a kotvíme v kempu Mlýn Rosenauer u Horažďovic. Po vydařené večeři jdeme dovádět k jezu. Vydržíme u něj skoro hodinu. Jezdíme po zadku ze splavu, házíme po sobě mech a "bojujeme". Večer pak sedíme u ohně, zpíváme a háčci si vybírají zadáky a zachraňujeme jídlo před zdejším kozlem. Postupně se každý plouží do svých stanů a spacáků.

Kilometráž:

3. den - Nevaříme, jeďte dál!!! (4. 7. 2015)

Ráno: co k tomu říct. Prostě bylo, i snídaně byla, i to balení bylo a nástup posádek byl. Slunce peče a řeka nějak teče, neteče, volej... Co chvíli nějakej jez. Jeden koníčkujeme a další dva sjíždíme. Na jednom z nich se skoro každá posádka cvakla. Jenom ty naše posádky to  zdárně dávají :-) Už ale máme hlad. Cedule (Dolní poříčí) jak kráva, ale jídlo žádný. Pokračujeme tedy až do Katovic. Restaurace a penzion U Vondrášků nám naši pokleslou náladu a hladové žaludky řádně spravila. Bříška plníme svíčkovou, kachnou, gyrosem a další pochutinou. Prostě paráda. Ještě musím uvést, že za jezem Dolní Poříčí se cvakla při nástupu loď Šoupačky (hláška 2 a 3) Při nástupu v Katovicích Papey nečekaně překlopil svoji loď i se zadákem Růžou. Cesta do Strakonic probíhala rychleji, řeka už není takovou sušinou a docela teče. Před Strakonicemi si sjíždíme krátky úsek slalomové dráhy. Při zakládání tábořiště v kempu, stěhujeme stany z místa A do místa B. Večer hodnitíme den a posloucháme produkci na zdejším pódiu v kempu Podskalí. Aidam taky stačil otestovat teorii, že ešus neplave. Vzal jej a hodil do vody. Bohužel ešus šel ke dnu. Chvíli trvalo než se jej podařilo v hluboké a tmavé vodě najít. Tonda ho po pár minutách vytáhl. U ohně si večer dlouho povídáme historky z dávných dob oddílu a postupně někdo odchází do hajan.

Hláška dne: Všechno Váša

  1. "Proč bych pádloval, když jsem na jezu"
  2. "Hele, co vlastně znamená, Hrabej, hrabej..."
  3. "Hani, promiň"

Kilometráž:

4. den - Teda, ty kapky skoro zabíjely (5. 7. 2015)

Už od rána je horko. Velký horko. Dopoledne vyrážíme do Strakonic na hrad. Prohlídka hradu byla super. Brutální byl výstup na věž Rumpál. Úzká chodba, schody a vyhlídka. Oběd chutný v hotelu Bílá růže ve městě. Návrat do kempu, sbalit stany a odjezd dál. V 15:00 hodin nasedáme. Pořád je horko a dusno. Ve Strakonicích přenášíme lodě a spouštíme je přes velkou dřevěnou lávku. Ještě koupání po cestě a pak nás dohání bouřka se slejvákem. Tak velký a brutální kapky jsme dlouho neviděli. Bičovaly nás hodně. Kupodivu nám cesta rychle uběhla a v 18:00 hodin jsme v dalším kempu. Stavíme krásné tábořiště. Po večeři se opět koupeme v jezu. Začínáme hrát hru - Dej si deset (kliky). Tento den se nikdo necvakl, ani Hanka. Jen Aidam chtěl zamordovat svého háčka, který mu neustále opouštěl loď, dezertér. Aidam večer zvrací, je unaven a šel spát.

Hlášky dne:

Kilometráž:

5. den - Cvak, cvak, cvak, cvak, cvak... (6. 7. 2015)

Pro snídani jsme musel do vesnice. Kemp Štěkeň nemá totiž službu nákup potravin. I tak to byl moc hezký kemp. Tradičně vyrážíme se zpožděním. Čeká nás hodně jezů. I nějaký ten padlý strom. Pár jezů jsou naše již oblíbené "skoky". Pak se z ničeho nic řeka mění v sušinu a jediná možná cesta byla při levém břehu. Jenže tam byly i větve. Cvak, Hanka a Krisťa. Při přistání u mělčiny pak svoji loď Růži překotil háček Vítek. Říční kilometr 40,000 O kilometr dál nás čekal krásný 100 metrů dlouhý peřejnatý úsek ř.km 39,000. Zde se cvakla posádka Aidam s Kubou a Hanča s Krisťou. Pokračujem dál. Na jezu Zátavský mlýn je opět málo vody. Jediná možnost teď byla u pravého břehu. Zde se na jezu stočila loď náčelnická loď s Papeyema natvrdo se udělala (34,850 ř.km). V kempu Putim bylo bohužel plno a nechtělo se nám dlouho čekat na jídlo. Rozhodli jsme se pokračovat do Písku. Cestou ještě koupačka a kepm, tedy městská plovárna. Stavíme tábořiště a pak vyrážíme do města najít restauraci na pozdní oběd - tedy spíše večeři. Bloudíme, hlady úplně šilháme. Nikde nic, buď jen samé smažáky nebo cena je úplně někde jinde. Místní nás ale posílají na náměstí do restarace u Reinerů. Večeře byla naprosto úžasná. Já s Kačou pak jdeme přes půl města do Tesca pro snídani a ostaní cestou zpět do kempu fotí město, pískové skochy a sebe. Večer tradiční koupání, běhání po areálu přes rozprašovače vody. Pak oheň, kytara a parlament. Poznámka pod čarou - Marťa v podvečer blije na ostrově.

Kilometřáž:

6. den - Zvíkov

Ráno jsme se dlouho dohadovali, diskktovali, jak tento den využít. Pokračovat dál a pak pádlovat proti vzdutí Orlické přehrady s nemožností dobrého dopravního spojení domů nebo zůstat v Písku a vydat se autobusem na Zvíkov a pak zpět. Byla odhlasována druhá možnost. I přesto to bylo náročné. Z kempu na bus nádraží -> doprava na Zvíkov -> prohlídka hradu -> doprava zpět -> cesta do kempu a večeře. Naštěstí zde mají klimatizované autobusy a u bus nádraží superkarkety, kde jsme si nakoupili nakuky a svačiny. Hrad byl úžasný. Dělali jsme si sami průvodce. Děvčata nám v jedné části hradu s dobrou akustikou zapěla. Pak zkouška odvahy v temné místnosti. A zase zpět na bus. Večeře byla tentokráte objednaná v kempu. Pootm jsme jeli na nedaleký jez cvičit vodácké umění sjíždění šlajsnou - propustí a jiné dovednosti s pádlováním. Tady jsme si zacvičovali další zadáky. Pak jižž koupačka a před setměním jsme museli dopádlovat zpět do kempu asi 600 metrů proti proudu. Večerní hygiena ve sprchách azhodnocení dne. Zvolené posádky zůstavají do dalšího dne.

Kilometřáž:

7. den - Čeká se proto, aby se spěchalo a spěchá se proto, aby se čekalo

V noci přišla velká bouřka. Ti, kteří podcenili pořádné vypnutí stanu nebo si nechali své osobní věci venku, na to doplatili. Balíme, snídáme a chystáme se k odjezdu. V písku je pár jezu, dokonce sjíždíme ten poslední, u kterého by se měly lodě přetahovat přes silnici asi 400m. propust byla volná a malý stav vody dovoloval tuto překážku zdolat. Pak už jen krajina a podledy na noční bouřku. Vývraty, polámané větve. Tak si říkáme, že jsme dopadli dobře. V cíli začíná pršet, pak slejvák. Honem pod střechu do místní restaurace. Zde se dovídáme, že noční bouřka přerušila dodávku elektřiny a celá oblast je bez proudu. I přes tuto katastrofu jsou nám v restaraci ochotni uvařit oběd. Polévku a pak rizoto. Bylo to vynnikající. Hlavně jak se o nás paní v restaraci i s kuchařem dokazali postarat. Balíme a předáváme lodě. Já přes telefon objednávám a platím společnou jízdenku s místenkama. A pak už jen čekáme. Podle informací do místních je to na zastávku vlaku jen 3 km. Což ovšem nebyla pravda. 3 kiláky jsme ušli a dědina s kolejema nikde. Pak prej, že ještě 4 kiláčky navíc. Ty bohužel nejsme schopni za 20 minut ujít ani náhodou. S Růžou zastavujeme auto a dvě krásné slečny ukecali, aby nás postupně odváželi na zastávku. Tam pak Růža "znásilnila" ještě jednoho řidiče, takže jsme včas na zastávce. Vlak ovšem nikde. Čekáme. Po 15 minutách je vlak tu. V něm se dozvídáme, že noční větrné řádění vyvrátilo stormy na koleje nebo troleje. Že z Tábora vlaky nejezdí a vše je přeravováno autobusem. No paráda, na tento vlak jsme měli místenku, ale hlavně v Praze pak přestup na vlak další. Průvodčí nám zjišťuje aktuální info. Nicméně nám vlak s místenkou z Prahy ujel. Honem se pokusit zajistit místenky na ty další, což se nakonec povedlo. Konečně jedem vlakem, v pohodlí :-) Podepisujeme cancáky a povídáme si. V Šumperku si nás vyzvedávají rodiče a postupně se loučíme. Ještě domluva na společném promítání fotek na unii na další den. Bylo to moc bezvadný. Dík všem za úžasnou atmosféru a kopu legrace. Některé hlášky se určitě stanou legendární.

Tak na další vodě AHOJ...

Kilometráž:

P.S. - celkem jsme tedy na vodě najeli 81,500 ř.km + 2 v Písku na Plovárně :-)