Podzimní tábor - Vechtrovna Korno - (26. - 29. 10.)

Po šesti letech jsme se znovu podívali na řeku Berounku z Vechtrovny Korno. Bývalý drážní strážní domek u hlavní tratě Praha - Beroun nám byl po čtyři dny domovem. A bylo to úžasné. Kolem jezdily vlaky osobní i nákladní. Některé nám i zatroubily. Pro milovníky železnice naprosto úžasné místo. Co jsme tady vlastně prožili?

Čtvrtek

Cesta vlakem do Srbska u Berouna byla pohodová. Pozorování ubýhající krajiny. Ubytování na vechtrovně bylo otázkou chvilky. Pak jsme se vydali do obce zajistit si v místním obchodě nákupy na další dny a pak procházka okolím přes linii lehkého opevnění a staré lomy. Nějaké fotky a drobné aktivity. Do pčřípravy večeře se zapojil každý. Za tmy jsme si místo upírů zahráli Jen sem pojď. Ta hra za tmy dostala krásné kouzlo. Svítí měsíc před úplňkem. Kytara a dobrou noc.

Pátek

Ten nás přivítal uplakaně. Zhroba do dvou hodin pršelo. To nás ale neodradilo k výpravě do lomu Alkazar. Opět to mělo své kouzlo si vařit svůj pokrm schovaní před deštěm ve štole lomu. Pak průzkumy dalších štol. Jejich mapování a zaměřování. Odpoledne již bez deště jsme se podívali i do dalších částí lomu. Byl to krásný pohled do krajiny z vyšších pater Alkazaru. Po návratu se opět každý zapojit do přípravy večeře a pak jsem hráli hry "Kdo jsem" u které jsme se i hodně nasmáli. Před spaním kytarka a povídání příběhů.

Sobota

Vstáváme dříve protože nás čeká den plný vláčků. Ráno přesun vlakem do Řevnic a odtud terénbusem do Bubovic. A pak pěškobusem do Solvayových lomů. Zdejší skanzen dnes slaví 35 let svého působení a zároveň ukončují turistickou sezonu. A opravdu velkolepě.

Po rozkoukání (hlavně já) jsme hned obsadili poslední vozy úzkorozchodného vláčku tažený parní lokomotivou a vydali se s ní po trati dlouhé 2 kilometry celým areálem skanzenu a lomů. Krásná jízda. Potom jsme využili možnosti se opět projet dalším vláčkem. Teď důlním. Kolem poledne se díváme na spanilou jízdu zdejší techniny. Různorodé mašinky a důlní vagónky. Opravdu bylo na co se dívat. Procházíme si celý areál a povídáme. Přehazujeme výhybky a už se připravujeme k prohlídce "štoly", ve skutečnosti dopravního tunelu. Pak rpihlídka expozice ve zdejším muzeu, která mapuje průběh zdejší těžby vápence a kamene. A protože působíme asi hodně dobře, šéf organizátorů nám dovolil se ještě jednou projet dalším vláčkem. To jsme ani nečekali. Prostě paráda. Kolem čtvrté se loučíme a vydáváme se pěšky do Loděnic. Krásná cesta.

Nádraží Loděnice je zajímavé hlavně tím, že z něho odbočovalo několik železničních vleček do zdejších lomů, ale hlavně se zde natáčel oskarový film Ostře sledované vlaky. Na místním nádraží vzniklo malé muzeum s velice milou paní, která by si s námi ještě teď povídala, kdyby nemusela odejít na schůzku. Tomu už jenom cesta vlakem přes Beroun do Srbska a pak na vechtrovnu. Příprava večeře a večerní hry. Kytara a spánek. Dnešek byl hodně náročný a každý uvítal posun času na zimní, kdy jsme vlsatně spali o hodinu déle.

Neděle

Poslední den všech takových výprav je stejný. Balení a úklid. Potom cesta domů. Bohužel se mi už nepodařilo zajistit místenky do vlaku z Prahy, tak jsme celou dobu byli v oddíle pro kola. V jednu chvíli tam bylo opravdu plno a vydýchaný vzduch. Ale alespoň to byl zážitek.

Letošní podzimní tábor se nám opravdu povedl. Děkuji všem za super atmosféru a kamarádské prostředí. Mám z toho velice dobrý pocit. Ještě jednou děkuji a příště zase, ahoj.

P.S. - snad ještě dolním fotky techniky, vlaků a vláčků.

Autor: vlacek Vydáno: 31.10.2023 11:21 Přečteno: 386x Hodnocení: 1 (hodnoceno 2x)

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk